HRBATŮV KOSTELEC

Neviditelné dřevo není zázrak a není ani hoax. Přesto se najdou tací, kteří tomu nevěří.

15. 6. 2017 10:04 - Konspirace - Salmonela Lisá

Dopisovatel ze Svazu nám píše informace o kterých jsme ani my sami netušili...

Správné JPS vám na cesty ukáže cokoliv. Kdo se vyzná v souřadnicích, je pro něj cestování daleko snadnější." říká Julius Šuman, který nikdy  pomoc při hledání míst nepotřeboval.

Je to tím, že Hrbatův Kostelec je vystaven z neviditelného dřeva, které se stalo naprostou senzací ve Švédsku, tudíž nepotřebuje žádné souřadnice. Město nenajdete, pokud ho nebudete chtít vidět"dodává s úsměvem na rtech, jako by se vysmíval všem Murphyho zákonům.

Je to neuvěřitelná optická iluze. Obalené je nejen dřevo na domech, ale i silnice, auta, značky, dokonce i stromy, na které neserou ptáci, protože je nedokáží najít. Ludmila Kyprá z místní trafiky tvrdí, že ji to dokonce zlepšilo sexuální život. Zužuje si s tím i bobra.

Dokonce i někteří obyvatelé mají problém s Navrátilem. Obvykle tomu bývá po návštěvě místního Parlamentu s výčepem, kteří místní najdou jen díky smradu z kouře. I starý kriminálník Broax tvrdí, že si na takový život zvykl. Nic není vidět, i když to ukradne. A když to tvrdí Broax, tak to není hoax.

Nikomu ale není divné, že jméno Julius Šuman fičí i v kauze Babišových odposlechu. Místní jsou na něj hrdí a tvrdí, že kdo jiný by se měl tak pěkně starat o finance, než jejich starosta. Anebo se i on stal terčem neznámého hackera? Kdo tedy založil twitterový účet Skupiny Šuman, kde se začátkem května začaly objevovat odposlechy, na nichž Andrej Babiš vulgárně nadává na politické soupeře a plánuje, kdy zveřejnit diskreditační informace proti sociální demokracii? Odposlech by taky nemusel být slyšen natož vidět, nebo dokonce cítěn. V Hrbatově Kostelci by našlo uplatnění vícero lidí z různých pofidérdmích kauz.

A to to není fligna, nýbrž jiný příběh.

 

 

R.E.K.L.A.M.A
to máte skoro za pár! Doporučuje americký iluzionista David Gutalax.

.. A já chci jen ženicha se zlatými koulemi!

V hospodářství a krčmě „U Černých“ na okraji Pardubic měli krásnou dceru na vdávání.

Jmenovala se Maruška a raději než hovory s chlapci měla toulání po lukách. Matka a teta často Marušce domlouvaly, ať zanechá toulek a vyhledá si ženicha. Ale Maruška na jejich řeči nic nedala.

Jednou teta Marušce povídá: „Maruško, Jeník z pivovaru by tě chtěl. Je to hodný chlapec a má zlaté srdce!“ Maruška tetě se smíchem řekla: „Zlaté srdce, to nic není, tetičko. Já chci jen ženicha se zlatými koulemi!“ a odběhla zalít zahradu.

Teta si povzdychla: „holka zatrolená... ale já ti ukážu!“ Teta měla strýce, který dělal vrátného v hradeckých kasárnách. Druhý den ráno se teta svezla na perníkářském voze do Hradce.

Zašla za strýcem a povídá: „Mám trápení s naší holkou, Matěji. Usmyslela si, že si vezme jen ženicha se zlatými koulemi. Vy tady máte spousty vojáčků, nemá některý z nich zlaté koule?“

Matěj se zamyslela a povídá: „No baže! Máme tady jednoho Maďara, Ištván se jmenuje. A tomu se přes řídké vojenské sukno zlato třpytí!“

Tetka hned běžela za Ištvánem a srdečně ho pozvala na návštěvu Pardubic o volném dni.

Za pár dní Ištván vkročil do krčmy „U Černých“. Marušce poskočilo srdce a zčervenala jako pivoňka. Dlouho si s Ištvánem povídali, ale Ištván byl stále velice nesmělý. Až se Maruška sama naklonila, že mu dá hubičku. Ištván uskočil a řekl: „Musím ti něco říct, Maruško. To co vidíš, není moje pravá podoba. Já jsem hodiny. Visel jsem na zdi u zlého černokněžníka a předcházel jsem se. Jednoho dne se černokněžník rozlítil a zaklel nás do podoby vojáka a poslal nás na vojnu, abychom se naučily dodržovat přesný čas. A pokud by mně políbila nějaká dívka, vrátím se do své původní podoby...“

Ale než to celé stačil Ištván doříct, dotkly se už Maruščiny rty jeho sličné tváře a Ištvánovi se vrátila jeho původní podoba.

Maruška zamyšleně hodiny vzala do rukou, pohladila je, pověsila na zeď... a tam visí dodnes.

Maruška si poplakala a nakonec spokojila se zlatým srdcem Jeníka z pivovaru.

To jsem si zase jednou uvědomil, že jsou všichni kokoti. Nemám to podloženo žádnými argumenty, prostě jsou to kokoti.

Největší kokoti jsou nahoře. Směrem dolů kokotů neubývá, ale naopak přibývá, protože je to pyramida. Anebo je klidně možné, že to žádná pyramida není a je to prostě jenom hromada kokotů.

Potom existujou ještě polokokoti. Ti kokotům pomáhají, dokud se sami nestanou plnohodnotnými kokoty - až ty původní kokoty odstraní nějakej jinej kokot. Jenže kokoty nikdo nikdy úplně neodstraní.

Dvojkokoti tvoří samostatnou kategorii kokotů. Vyznačují se tím, že jsou to - no prostě dablkokoti. Kromě toho pak existují ještě dablkokoti, kteří se dosud tváří jako kokoti či polokokoti. Dablpodstata dablkokota je však vždy jednoduše kokotská.

Triplkokoti jsou dablkokoti stojící mimo exponenciální systém kokotnosti. Jsou svým způsobem iracionální, avšak to jim nic neubírá na tom, že jsou to kokoti.

Zvláštní chybu v lidské rase představují kvadrokokoti. Vznikají jako druhá mocnina dablkokotů. Kvadrokokoty poznáte podle toho, že svou tělesnou vyžranost musejí maskovat kvádry.

Pro další kokoty už čeština nemá vhodná vulgární slova. Z toho však nevyplývá, že by neexistovali.

Nejnovější superbrutální video Islámského státu vzniklo v barrandovských ateliérech

4. 10. 2016 10:19 - Konspirace - Alexandr Kosodřev

Superbrutální video, které předčí zatím vše, co kdy Islámský stát publikoval, vzniklo v barrandovských ateliérech.

„Neposkytujeme žádné informace, které by se mohly negativně dotknout našeho klienta,“ říká mluvčí ateliérů Vykroutil.

Z režie patnáctiminutového klipu IS znalci podezřívají Zdenka Trošku. Identifikovali nejen jeho rukopis, ale také kulisy z pohádek, které měl znovu použít.

Podle kritika Jiřího X. Měneseda hraje řezníka IS Petr Nárožný. „Bylo mi to jasné od prvních vteřin, kdy vzal motorovou pilu. Ta jeho pleš.“

Nelze si nepovšimnout, že celý klip vypadá jako pohádka Strašidla a zřejmě byl i natočen ve stejnou dobu. „Prostě to udělal pro ty islamisty jako melouch,“ míní Jiří X. Měnesed.

Troška vše vyvrací. Točí prý teď mnohem lukrativnější zakázky než klipy pro IS, například zooporno teleshopping s Bohdalovou. Pravda zůstává zahalena. V článku časopisu Položena se Troška alespoň trošku prořekl, řka: „teleshopping nebo teleshooting? A kde je rozdíl?“

R.E.K.L.A.M.A
Rychlá úleva od idiocie.