Podivín z Litomyšle se živí jedem na krysy

30. 3. 2019 11:19 - Konspirace - Joachim Řitke

Pan

Václav
Novák
žije
tak
trochu
jiným
životem.
Živí
se
výhradně
jedem
na
krysy.
Dává
si
jej
ke
snídani,
k
obědu
i
k
večeři.
Vypustil
jsem
maso,
ovoce
i
zeleninu
a
od
té
doby
se
mé
zdraví
zlepšilo,
svěřuje
se
pan
Václav.

Pan

Václav
umí
jed
na
krysy
uvařit
na
mnoho
způsobů.
"Můžete
ho
dusit,
smažit,
péct
nebo
jíst
jen
tak
-
prostě
jako
každé
jiné
jídlo.
Důležité
je
dodržet
vyvážené
množství."

Jed

na
krysy
podávala
panu
Václavovi
už
jeho
maminka.
"S
užíváním
jsem
začal
když
mi
byly
tři
roky.
Kdybych
byl
býval
maminku
poslechl,
mohl
jsem
si
ušetřit
období,
po
které
jsem
se
týral
makrobiotikou."

Jed

na
krysy
je
prý
doslova
všelék.
Mám
úspěch
i
v
léčbě
takových
nemocí
jako
je
AIDS
nebo
rakovina,
říká
pan
Václav.
Dokonce
jednomu
pacientovi
narostly
nohy.

Důležité

je
jedno:
Před
použitím
jedu
na
krysy
ho
musíte
uchovat
po
tři
dny
v
pyramidě.
Ta
musí
být
otočena
podle
světových
stran
a
její
vrchol
by
měl
svírat
kosočtverec
s
šestou
dimenzí,
varuje
pan
Václav.
Jinak
může
být
jed
i
jedovatý.

R.E.K.L.A.M.A
Lyžařská
střediska
vybavená
těmi
nejmodernějšími
travelátory
až
na
vrchol!
Komu
nevyhovuje
sníh,
může
zkusit
jízdu
na
trávě.

Mentálně postižené děti ze školy v Kunicích chtějí sloučit se zdravými

14. 12. 2017 12:41 - Konspirace - Alexandr Kosodřev

Desítkám

dětí
s
lehkým
až
středním
mentálním
postižením
hrozí,
že
v
nejbližších
dnech
budou
sloučeni
s
dětmi
zdravými,
říká
Josef
Mengele
ml.,
ředitel
školy
v
Kunicích.

Sloučení

se
děsí
nejen
učitelé,
ale
hlavně
rodiče.
To
je
i
případ
Lenky
Klechové,
u
jejíž
dcery
se
ve
třech
letech
objevila
lehká
mentální
retardace.
Nyní
by
dcera
měla
být
sloučena
se
Zuzankou
Procházkovou.
Rodiče
obou
holčiček
si
neumějí
představit,
že
by
dívenky
vyrůstaly
spolu.

Dle
ředitele
Josefa
Mengeleho
má
však
být
sloučena
celá
kunická
škola
s
potravinářským
učilištěm
v
Jílovém
u
Prahy.
Nemůžu
se
dočkat,
miluji
inkluzi,
říká
Mengele
ml.

 




R.E.K.L.A.M.A
Pojďte
je
spalovat!
Krematorium
Praha-Strašnice
hledá
nové
tváře.

Neviditelné dřevo není zázrak a není ani hoax. Přesto se najdou tací, kteří tomu nevěří.

15. 6. 2017 10:04 - Konspirace - Salmonela Lisá

Dopisovatel

ze
Svazu
nám
píše
informace
o
kterých
jsme
ani
my
sami
netušili...

Správné

JPS
vám
na
cesty
ukáže
cokoliv.
Kdo
se
vyzná
v
souřadnicích,
je
pro
něj
cestování
daleko
snadnější."
říká
Julius
Šuman,
který
nikdy 
pomoc
při
hledání
míst
nepotřeboval.

Je

to
tím,
že
Hrbatův
Kostelec
je
vystaven
z
neviditelného
dřeva,
které
se
stalo
naprostou
senzací
ve
Švédsku,
tudíž
nepotřebuje
žádné
souřadnice.
Město
nenajdete,
pokud
ho
nebudete
chtít
vidět"dodává
s
úsměvem
na
rtech,
jako
by
se
vysmíval
všem
Murphyho
zákonům.

Je
to
neuvěřitelná
optická
iluze.
Obalené
je
nejen
dřevo
na
domech,
ale
i
silnice,
auta,
značky,
dokonce
i
stromy,
na
které
neserou
ptáci,
protože
je
nedokáží
najít.
Ludmila
Kyprá
z
místní
trafiky
tvrdí,
že
ji
to
dokonce
zlepšilo
sexuální
život.
Zužuje
si
s
tím
i
bobra.


Dokonce
i
někteří
obyvatelé
mají
problém
s
Navrátilem.
Obvykle
tomu
bývá
po
návštěvě
místního
Parlamentu
s
výčepem,
kteří
místní
najdou
jen
díky
smradu
z
kouře.
I
starý
kriminálník
Broax
tvrdí,
že
si
na
takový
život
zvykl.
Nic
není
vidět,
i
když
to
ukradne.
A
když
to
tvrdí
Broax,
tak
to
není
hoax.

Nikomu

ale
není
divné,
že
jméno
Julius
Šuman
fičí
i
v
kauze
Babišových
odposlechu.
Místní
jsou
na
něj
hrdí
a
tvrdí,
že
kdo
jiný
by
se
měl
tak
pěkně
starat
o
finance,
než
jejich
starosta.
Anebo
se
i
on
stal
terčem
neznámého
hackera?
Kdo
tedy
založil
twitterový
účet
Skupiny
Šuman,
kde
se
začátkem
května
začaly
objevovat
odposlechy,
na
nichž
Andrej
Babiš
vulgárně
nadává
na
politické
soupeře
a
plánuje,
kdy
zveřejnit
diskreditační
informace
proti
sociální
demokracii?
Odposlech
by
taky
nemusel
být
slyšen
natož
vidět,
nebo
dokonce
cítěn.
V
Hrbatově
Kostelci
by
našlo
uplatnění
vícero
lidí
z
různých
pofidérdmích
kauz.

A
to
to
není
fligna,
nýbrž
jiný
příběh.

 

 

..

A
já
chci
jen
ženicha
se
zlatými
koulemi!

V 

hospodářství
a
krčmě
U
Černých
na
okraji
Pardubic
měli
krásnou
dceru
na
vdávání.

Jmenovala

se
Maruška
a
raději
než
hovory
s 
chlapci
měla
toulání
po
lukách.
Matka
a
teta
často
Marušce
domlouvaly,
ať
zanechá
toulek
a
vyhledá
si
ženicha.
Ale
Maruška
na
jejich
řeči
nic
nedala.

Jednou

teta
Marušce
povídá:
Maruško,
Jeník
z 
pivovaru
by
tě
chtěl.
Je
to
hodný
chlapec
a
má
zlaté
srdce!
Maruška
tetě
se
smíchem
řekla:
Zlaté
srdce,
to
nic
není,
tetičko.
Já
chci
jen
ženicha
se
zlatými
koulemi!
a
odběhla
zalít
zahradu.

Teta

si
povzdychla:
holka
zatrolená...
ale
já
ti
ukážu!
Teta
měla
strýce,
který
dělal
vrátného
v 
hradeckých
kasárnách.
Druhý
den
ráno
se
teta
svezla
na
perníkářském
voze
do
Hradce.

Zašla

za
strýcem
a
povídá:
Mám
trápení
s 
naší
holkou,
Matěji.
Usmyslela
si,
že
si
vezme
jen
ženicha
se
zlatými
koulemi.
Vy
tady
máte
spousty
vojáčků,
nemá
některý
z 
nich
zlaté
koule?

Matěj

se
zamyslela
a
povídá:
No
baže!
Máme
tady
jednoho
Maďara,
Ištván
se
jmenuje.
A
tomu
se
přes
řídké
vojenské
sukno
zlato
třpytí!

Tetka

hned
běžela
za
Ištvánem
a
srdečně
ho
pozvala
na
návštěvu
Pardubic
o
volném
dni.

Za

pár
dní
Ištván
vkročil
do
krčmy
U
Černých.
Marušce
poskočilo
srdce
a
zčervenala
jako
pivoňka.
Dlouho
si
s 
Ištvánem
povídali,
ale
Ištván
byl
stále
velice
nesmělý.
Až
se
Maruška
sama
naklonila,
že
mu
dá
hubičku.
Ištván
uskočil
a
řekl:
Musím
ti
něco
říct,
Maruško.
To
co
vidíš,
není
moje
pravá
podoba.
Já
jsem
hodiny.
Visel
jsem
na
zdi
u
zlého
černokněžníka
a
předcházel
jsem
se.
Jednoho
dne
se
černokněžník
rozlítil
a
zaklel
nás
do
podoby
vojáka
a
poslal
nás
na
vojnu,
abychom
se
naučily
dodržovat
přesný
čas.
A
pokud
by
mně
políbila
nějaká
dívka,
vrátím
se
do
své
původní
podoby...

Ale

než
to
celé
stačil
Ištván
doříct,
dotkly
se
už
Maruščiny
rty
jeho
sličné
tváře
a
Ištvánovi
se
vrátila
jeho
původní
podoba.

Maruška

zamyšleně
hodiny
vzala
do
rukou,
pohladila
je,
pověsila
na
zeď...
a
tam
visí
dodnes.

Maruška

si
poplakala
a
nakonec
spokojila
se
zlatým
srdcem
Jeníka
z 
pivovaru.