HRBATŮV KOSTELEC

Podivín z Litomyšle se živí jedem na krysy

Pan Václav Novák žije tak trochu jiným životem. Živí se výhradně jedem na krysy. Dává si jej ke snídani, k obědu i k večeři. „Vypustil jsem maso, ovoce i zeleninu a od té doby se mé zdraví zlepšilo,“ svěřuje se pan Václav.

Pan Václav umí jed na krysy uvařit na mnoho způsobů. "Můžete ho dusit, smažit, péct nebo jíst jen tak - prostě jako každé jiné jídlo. Důležité je dodržet vyvážené množství."

Jed na krysy podávala panu Václavovi už jeho maminka. "S užíváním jsem začal když mi byly tři roky. Kdybych byl býval maminku poslechl, mohl jsem si ušetřit období, po které jsem se týral makrobiotikou."

Jed na krysy je prý doslova všelék. „Mám úspěch i v léčbě takových nemocí jako je AIDS nebo rakovina,“ říká pan Václav. Dokonce jednomu pacientovi narostly nohy.

Důležité je jedno: Před použitím jedu na krysy ho musíte uchovat po tři dny v pyramidě. Ta musí být otočena podle světových stran a její vrchol by měl svírat kosočtverec s šestou dimenzí, varuje pan Václav. Jinak může být jed i jedovatý.

R.E.K.L.A.M.A

Zažijte to nejlepší lyžování v Holandsku!

Lyžařská střediska vybavená těmi nejmodernějšími travelátory až na vrchol! Komu nevyhovuje sníh, může zkusit jízdu na trávě.

Mentálně postižené děti ze školy v Kunicích chtějí sloučit se zdravými

Desítkám dětí s lehkým až středním mentálním postižením hrozí, že v nejbližších dnech budou sloučeni s dětmi zdravými, říká Josef Mengele ml., ředitel školy v Kunicích.

Sloučení se děsí nejen učitelé, ale hlavně rodiče. To je i případ Lenky Klechové, u jejíž dcery se ve třech letech objevila lehká mentální retardace. Nyní by dcera měla být sloučena se Zuzankou Procházkovou. Rodiče obou holčiček si neumějí představit, že by dívenky vyrůstaly spolu.

Dle ředitele Josefa Mengeleho má však být sloučena celá kunická škola s potravinářským učilištěm v Jílovém u Prahy. „Nemůžu se dočkat, miluji inkluzi,“ říká Mengele ml.

R.E.K.L.A.M.A

Baví vás práce s lidmi?

Pojďte je spalovat! Krematorium Praha-Strašnice hledá nové tváře.

Neviditelné dřevo není zázrak a není ani hoax. Přesto se najdou tací, kteří tomu nevěří.

Dopisovatel ze Svazu nám píše informace o kterých jsme ani my sami netušili...

Správné JPS vám na cesty ukáže cokoliv. Kdo se vyzná v souřadnicích, je pro něj cestování daleko snadnější." říká Julius Šuman, který nikdy  pomoc při hledání míst nepotřeboval.

Je to tím, že Hrbatův Kostelec je vystaven z neviditelného dřeva, které se stalo naprostou senzací ve Švédsku, tudíž nepotřebuje žádné souřadnice. Město nenajdete, pokud ho nebudete chtít vidět"dodává s úsměvem na rtech, jako by se vysmíval všem Murphyho zákonům.

Je to neuvěřitelná optická iluze. Obalené je nejen dřevo na domech, ale i silnice, auta, značky, dokonce i stromy, na které neserou ptáci, protože je nedokáží najít. Ludmila Kyprá z místní trafiky tvrdí, že ji to dokonce zlepšilo sexuální život. Zužuje si s tím i bobra.

Dokonce i někteří obyvatelé mají problém s Navrátilem. Obvykle tomu bývá po návštěvě místního Parlamentu s výčepem, kteří místní najdou jen díky smradu z kouře. I starý kriminálník Broax tvrdí, že si na takový život zvykl. Nic není vidět, i když to ukradne. A když to tvrdí Broax, tak to není hoax.

Nikomu ale není divné, že jméno Julius Šuman fičí i v kauze Babišových odposlechu. Místní jsou na něj hrdí a tvrdí, že kdo jiný by se měl tak pěkně starat o finance, než jejich starosta. Anebo se i on stal terčem neznámého hackera? Kdo tedy založil twitterový účet Skupiny Šuman, kde se začátkem května začaly objevovat odposlechy, na nichž Andrej Babiš vulgárně nadává na politické soupeře a plánuje, kdy zveřejnit diskreditační informace proti sociální demokracii? Odposlech by taky nemusel být slyšen natož vidět, nebo dokonce cítěn. V Hrbatově Kostelci by našlo uplatnění vícero lidí z různých pofidérdmích kauz.

A to to není fligna, nýbrž jiný příběh.

R.E.K.L.A.M.A

.. A já chci jen ženicha se zlatými koulemi!

V hospodářství a krčmě „U Černých“ na okraji Pardubic měli krásnou dceru na vdávání.

Jmenovala se Maruška a raději než hovory s chlapci měla toulání po lukách. Matka a teta často Marušce domlouvaly, ať zanechá toulek a vyhledá si ženicha. Ale Maruška na jejich řeči nic nedala.

Jednou teta Marušce povídá: „Maruško, Jeník z pivovaru by tě chtěl. Je to hodný chlapec a má zlaté srdce!“ Maruška tetě se smíchem řekla: „Zlaté srdce, to nic není, tetičko. Já chci jen ženicha se zlatými koulemi!“ a odběhla zalít zahradu.

Teta si povzdychla: „holka zatrolená... ale já ti ukážu!“ Teta měla strýce, který dělal vrátného v hradeckých kasárnách. Druhý den ráno se teta svezla na perníkářském voze do Hradce.

Zašla za strýcem a povídá: „Mám trápení s naší holkou, Matěji. Usmyslela si, že si vezme jen ženicha se zlatými koulemi. Vy tady máte spousty vojáčků, nemá některý z nich zlaté koule?“

Matěj se zamyslela a povídá: „No baže! Máme tady jednoho Maďara, Ištván se jmenuje. A tomu se přes řídké vojenské sukno zlato třpytí!“

Tetka hned běžela za Ištvánem a srdečně ho pozvala na návštěvu Pardubic o volném dni.

Za pár dní Ištván vkročil do krčmy „U Černých“. Marušce poskočilo srdce a zčervenala jako pivoňka. Dlouho si s Ištvánem povídali, ale Ištván byl stále velice nesmělý. Až se Maruška sama naklonila, že mu dá hubičku. Ištván uskočil a řekl: „Musím ti něco říct, Maruško. To co vidíš, není moje pravá podoba. Já jsem hodiny. Visel jsem na zdi u zlého černokněžníka a předcházel jsem se. Jednoho dne se černokněžník rozlítil a zaklel nás do podoby vojáka a poslal nás na vojnu, abychom se naučily dodržovat přesný čas. A pokud by mně políbila nějaká dívka, vrátím se do své původní podoby...“

Ale než to celé stačil Ištván doříct, dotkly se už Maruščiny rty jeho sličné tváře a Ištvánovi se vrátila jeho původní podoba.

Maruška zamyšleně hodiny vzala do rukou, pohladila je, pověsila na zeď... a tam visí dodnes.

Maruška si poplakala a nakonec spokojila se zlatým srdcem Jeníka z pivovaru.