Eurovize roku 2015 klepe na dveře a Hrbatův Kostelec vám jako první představuje celebrity, které se utkají o přízeň diváků !
V tomto roce se můžete těšit na samotné zázraky medicíny a plastické chirurgie.
Vystoupí Karel Wurst Gottová-Dyková - spoludržitel všech Slavíků, Bartošová-Yetti RELOADED jež vstala nedávno z mrtvých a nedávno změnila image, a nový Stanislav Bartošová-Goss, která změnila profesi a z Vyšehradu vstanouc z popela přišla přímo na pódia hudebních Hvězd! O zlato bude soupeřit i Conchita BrathWurst!
Dle slov pořadatele, je soutež Hnědá Eurovize 2015 založená hlavně na principech kvantové postmoderny, která zrecykluje uplně všechno.
Československý magazín Hrbatova Kostelce, jehož pražsko-brněnská redakce se stala v únoru terčem útoku IS na serverovnu, obdržel v noci na středu cenu Mezinárodního PEN-is klubu za odvahu v boji za slobodu slova, za tvorbu žvástů, náboženských, politických, obchodních, sexistitických a jíných narážek.
O udělení ceny PEN-is informovala jako první agentura Revters. „Okopávání a jebání kde koho je základní hodnotu PEN-is klubu“, uvedl předseda organizace Andrew Capr. Ocenění podle něj náleží současné redakci za to, že se nenechala násilím v serverovně zastrašit.
Při teroristickém útoku na serverovnu časopisu Hrbatův Kostelec zahynulo letos v únoru 5 štenic, dva pavouci a jeden se zadusil výkaly a močí z defekujícího a močícího administrátora, který zůstal při útoku zavřený bez možnosti si dojít na toaletu.
Kontroverzní noční(kové) udělení ceny PEN-is klubu vyvolalo u novinářů a spisovatelů reakce. Někteří se z toho doslova (citujeme) „posrali“. Magazín prý není doslova po chuti.
Máme rádi svoje mazlíčky, svoje ňunánky, máme rádi totiž už jen sebe! Znetvořeni svou sobeckostí.
A tak přichází z mnoha lidí Řád, který věci dá opět do pucu.
Pořizujeme si kočičky a pejsky, abysme naplnili svou prázdnotu a neschopnost obejmout a pohladit člověka. Jsme mrzáci a mrzáci v tom nechtěj bejt sami - a tak mrzáci kastrujou svoje kočičky a dělají z nich další mrzáky. A tihle kočičí mrzáci pak jedou dál: jsou stejní jako my, jsou to mrzáci. Dostávají třikrát denně nažrat, kuřecí prsíčka, mlíčko, chováme je jak v bavlnce - šak je milujeme! Ale co vlastně milujeme?
Máme rádi svoje mazlíčky, svoje ňunánky, máme rádi totiž už jen sebe!
Sami uvrháme chudáky slepice do klecí, kde to fakt není k životu, tyranizujeme kolem sebe celý svět - a říkáme tomu Kultura a jetště to vyvážíme ve velkým pod vlajkou Demokracie. Chce se mi z nás zvracet. Ten pohled do zrcadla je k zblití, je to pohled do žumpy.
A tak když mi kočička - „doslova baronka“ donesla sýkorku, která si křídla může ulítat pro svoje mladý, tak sem jí seřezal jak psa. Do němoty. Jen kňučela a nedovolila si na mě zavrčet. A stejnou kočku bych nikdy neseřezal, a spíš jí pomohl, když bych jí našel zbídačenou na ulici.
A toto je láska. Láska, která trestá přežranost, zabíjení pro zábavu a pozvedá ty, co trpí. Kočičce-baronce jsem dal ukázku toho, co to znamená se dostat do stavu, kdy si není jistá životem a okusla pocit co to znamená zažít posledních 5 minut svýho života.
Sýkorka se z toho snad vzpamatovala, sice se strachy posrala, ale nakonec uletěla. Nicméně nohu měla asi zlomenou, takže asi pojde, ale aspoň se bude moct rozloučit s „partnerem“ s kterou chtěli vychovat mladé.
A kdo na mě bude chtít psát udání na tejrání zvířat - vyserte si voko! Stejnak sem si to vymyslel a nikdo mi to nedokáže!
